Legislativní status selhávajících dětí bez diagnózy

13.06.2015 20:54

Dotaz: Jaký je legislativní status žáků, u nichž nebylo možné z určitých příčin diagnózu jednoznačně uzavřít při jednom vyšetření a ke kontrole může dojít až s určitým časovým odstupem (např. je vyšetřen žák s výrazným výukovým neprospěchem – komplexní vyšetření intelektu není možné dokončit pro nespolupráci, úzkost apod. – výsledky administrovaných subtestů jsou ale natolik nízké, že svědčí pro pravděpodobnou přítomnost LMR)? U WISC III např. nelze provést rediagnostiku dříve než po 3 měsících, tj. de facto po čtvrtině školního roku. Obdobná situace je pokud např. intelekt vyjde přesně na hranici LMR a je nutné vzít v potaz statistickou chybu atp.). Takováto situace se jeví jako riskantní v obou směrech – když se diagnóza nepotvrdí, vyrovnávací opatření poskytnutá v mezidobí mohou být zpětně nahlížena jako neoprávněná, pokud se naopak diagnóza potvrdí a vyrovnávací opatření poskytnuta nebyla, mohou si rodiče stěžovat, že dítě nedostalo včas péči, na kterou má nárok


Odpověď formulovaná věcně příslušným odborem MŠMT (odbor 22):
Dokud není diagnóza zcela potvrzena, nelze měnit vzdělávací program. Žáci se tedy nadále vzdělávají podle „běžného“ RVP, resp. ŠVP. Škola ale může vytvořit pro dítě „plán podpory“ = IVP bez doporučení školského poradenského zařízení a v něm specifikovat potřebná vyrovnávací opatření, která jsou bez finančních nároků.

+ komentář PhDr. Jany Zapletalové:
„Vždy lze vyhodnotit , co je důvodem neprospěchu. Pokud je příčinou například psychiatrická diagnóza nebo sociální a etnická příslušnost, měla by být taková vyšetření, která potvrdí nebo vyvrátí diagnózu. Navíc WISC III není jediným nástrojem a mnohem důležitější je vlastní klinická práce psychologa. Ve školním prostředí, ale i v poradenském zařízení ,je nezbytné pozorování žáka při plnění učebních úloh, pedagogická diagnostika a případně vyhodnocení sociální zralosti dítě v kontextu s jeho emocionalitou. Ze sdělení navíc vyplývá, že dítě bylo úzkostné,  což je třeba i při opakovaných návštěvách dítěte redukovat, v žádném případě tedy nelze proces oddalovat a to z důvodů opakovaného použití stejného testu, protože postupů i nástrojů pro práci s takovým dítětem je k dispozici řada, včetně přímého pozorování, které je možné udělat i ve spolupráci se školou tak, aby dítě mělo pocit větší jistoty, vše samozřejmě v souladu s komunikací s rodiči žáka“

Dotaz byl převzat z: https://www.nuv.cz/ramps/legislativni-status-selhavajicich-deti-bez-diagnozy