Co nabídnout budoucím školákům?

03.09.2016 13:17
Co nabídnout budoucím školákům? Nad touto otázkou se zamýšlí Mgr. Marie Těthalová společně s psychologem V. Mertinem ve 3. čísle časopisu Informatorium 3-8 (č. 3/2016). 
A já dodávám: Ačkoliv se rodičům budoucích školáků doporučuje děti nijak nepřipravovat a nestresovat školní prací předčasně, začátek školního roku nám opět ukáže, jak moc se někteří rodiče snažili naučit děti číst a psát. Jako školní psycholožka se setkávám s různou motivací. Nicméně zažívám i opačné případy - děti, které zaostávají i v základních dovednostech, jako např. jíst příborem, zapnout zip, zavázat tkaničky, apod.

 

Mgr. Marie Těthalová: Co nabídnout budoucím školákům? 

V minulém čísle jsme vám nabídli první část rozhovoru s dětským psychologem Václavem Mertinem. Týkal se toho, co by měl umět a dokázat budoucí školák. V tématu pokračujeme rozhovorem o schopnostech a dovednostech, které je třeba u budoucích školáků rozvíjet. Pro budoucí školáky je nepochybně důležitá schopnost koncentrace. Pokud se nedokážou soustředit, mnoho věcí, které se ve třídě dějí, jim prostě „uteče“. Václav Mertin s tím souhlasí. „Bez cíleného zaměření na konkrétní podněty, tedy bez pozornosti, nemůže probíhat efektivně žádné učení,“ říká. „V mateřské škole je mnoho příležitostí, jak posílit tuto schopnost, ale i dovednost. Neměli bychom zapomínat na to, že základ tvoří vyspělost nervového systému. Ani sebevětší cvičení nedovede roční dítě k tomu, aby vydrželo u konkrétní činnosti půl hodiny. Naproti tomu o šest let později to při dobrém vedení zvládne vcelku hravě.“

Děti, které mají problém se soustředěním, se často zasní nebo jejich pozornost upoutá náhodný podnět. „Je pravda, že pro rozvoj soustředění je dobré, když dítě není rozptylováno dalšími zajímavými podněty. To však lze v mateřské škole docílit pouze v omezené míře. Přesto je cílené působení učitelky ve všech aktivitách možné a žádoucí. Učitelky by měly dítě vést k tomu, aby příliš neodbíhalo od činnosti, aby dokončovalo úkol. Ovšem vždy přitom vycházejí z individuální normy – některé dítě vydrží delší dobu, u jiného začínají na absolutním těkání. U každého dítěte má mateřská škola posunout je dál v rozvoji této dovednosti. V této souvislosti si někdy pleteme dvě věci. Na základě znalostí i dosavadních zkušeností očekáváme, že dítě v určitém věku už by něco ‚mělo‘. Přitom zapomínáme, že žádné takové obecné dítě neexistuje a platí vždy pouze to, co zvládne konkrétní dítě. Jestliže je tedy nesoustředěné, tak je to fakt a před námi je úkol trénovat soustředění. Přitom je lhostejné, jakého je tento problém původu. Možná se jedná o nezralost nervového systému, možná jen rodiče něco systematicky zanedbávají. V obou případech však dítě potřebuje pomoc.“

Jak je to se schopností učit se číst a psát? Můžeme ji už nějak rozvíjet v předškolním období? „Dneska nechápeme předškolní přípravu na čtení a psaní a také na následující školní formální výuku těchto dovedností jako dvě striktně oddělené etapy. Výuka obou dovedností je kontinuální a začíná vlastně narozením. Vzhledem k tomu, že jde o dovednosti, není důvod, proč bychom je neměli rozvíjet. Ve skutečnosti to děláme vždy, jen jde o to, abychom si uvědomili, že i v předškolním období jde o regulérní výuku,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin. „Jen bychom neměli zapomínat na to, že vývoj dítěte postupuje podle určitých zákonitostí. Týká se jak zrání nervového systému, tak i osvojování znalostí a dovedností. Není vhodné příliš přeskakovat nebo nerespektovat aktuální vývojové možnosti dítěte. Zpravidla nejprve rozvíjíme motorické, verbální – což je základ čtení – a sociální schopnosti a dovednosti, na ně pak v určitém období navazuje i čtení. Nejde však jen o kalendářní věk dítěte, ale celkovou kognitivní a někdy i sociální vyspělost dítěte.“

Musí být dítě, které se začíná učit číst, na určité rozumové úrovni? „Dítě, které není dostatečně kognitivně vyspělé, můžeme sice také učit čtení, ale ono to pro ně zatím nemá vůbec žádný osobní význam, takže se učí mechanicky, třeba proto, aby nám udělalo radost. Je to podobné, jako když se v určitém věku má dítě učit hodiny. K ničemu tuto znalost nepotřebuje, takže to jde velmi ztuha.

Někdy vede motivace přes to, že dítě se chce předvést, chce si samo něco přečíst, protože ví, jak je čtení příběhů, informací důležité. Naučit se číst je významný krok k osamostatnění. Samozřejmě doporučuji rodičům, aby kousek času věnovali ‚výuce čtení‘. Např. při předčítání lze prstem jezdit po řádku, opakovaně upozorňovat na velká písmena. Vůbec není marné začít čtení od křestního jména dítěte, značek aut, obchodů,“ radí psycholog Mertin.

Text byl převzat z webu https://portal.cz/casopisy/info/ukazky/co-nabidnout-budoucim-skolakum/57282/. 

 

Celý článek naleznete Co nabídnout budoucím školákům? Nad touto otázkou se zamýšlí Mgr. Marie Těthalová ve 3. čísle  časopisu Informatorium 3-8 (č. 3/2016).
V minulém čísle jsme vám nabídli první část rozhovoru s dětským psychologem Václavem Mertinem. Týkal se toho, co by měl umět a dokázat budoucí školák. V tématu pokračujeme rozhovorem o schopnostech a dovednostech, které je třeba u budoucích školáků rozvíjet.Pro budoucí školáky je nepochybně důležitá schopnost koncentrace. Pokud se nedokážou soustředit, mnoho věcí, které se ve třídě dějí, jim prostě „uteče“. Václav Mertin s tím souhlasí. „Bez cíleného zaměření na konkrétní podněty, tedy bez pozornosti, nemůže probíhat efektivně žádné učení,“ říká. „V mateřské škole je mnoho příležitostí, jak posílit tuto schopnost, ale i dovednost. Neměli bychom zapomínat na to, že základ tvoří vyspělost nervového systému. Ani sebevětší cvičení nedovede roční dítě k tomu, aby vydrželo u konkrétní činnosti půl hodiny. Naproti tomu o šest let později to při dobrém vedení zvládne vcelku hravě.“
Děti, které mají problém se soustředěním, se často zasní nebo jejich pozornost upoutá náhodný podnět. „Je pravda, že pro rozvoj soustředění je dobré, když dítě není rozptylováno dalšími zajímavými podněty. To však lze v mateřské škole docílit pouze v omezené míře. Přesto je cílené působení učitelky ve všech aktivitách možné a žádoucí. Učitelky by měly dítě vést k tomu, aby příliš neodbíhalo od činnosti, aby dokončovalo úkol. Ovšem vždy přitom vycházejí z individuální normy – některé dítě vydrží delší dobu, u jiného začínají na absolutním těkání. U každého dítěte má mateřská škola posunout je dál v rozvoji této dovednosti. V této souvislosti si někdy pleteme dvě věci. Na základě znalostí i dosavadních zkušeností očekáváme, že dítě v určitém věku už by něco ‚mělo‘. Přitom zapomínáme, že žádné takové obecné dítě neexistuje a platí vždy pouze to, co zvládne konkrétní dítě. Jestliže je tedy nesoustředěné, tak je to fakt a před námi je úkol trénovat soustředění. Přitom je lhostejné, jakého je tento problém původu. Možná se jedná o nezralost nervového systému, možná jen rodiče něco systematicky zanedbávají. V obou případech však dítě potřebuje pomoc.“
Ve škole se čte a píše
Jak je to se schopností učit se číst a psát? Můžeme ji už nějak rozvíjet v předškolním období? „Dneska nechápeme předškolní přípravu na čtení a psaní a také na následující školní formální výuku těchto dovedností jako dvě striktně oddělené etapy. Výuka obou dovedností je kontinuální a začíná vlastně narozením. Vzhledem k tomu, že jde o dovednosti, není důvod, proč bychom je neměli rozvíjet. Ve skutečnosti to děláme vždy, jen jde o to, abychom si uvědomili, že i v předškolním období jde o regulérní výuku,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin. „Jen bychom neměli zapomínat na to, že vývoj dítěte postupuje podle určitých zákonitostí. Týká se jak zrání nervového systému, tak i osvojování znalostí a dovedností. Není vhodné příliš přeskakovat nebo nerespektovat aktuální vývojové možnosti dítěte. Zpravidla nejprve rozvíjíme motorické, verbální – což je základ čtení – a sociální schopnosti a dovednosti, na ně pak v určitém období navazuje i čtení. Nejde však jen o kalendářní věk dítěte, ale celkovou kognitivní a někdy i sociální vyspělost dítěte.“
Musí být dítě, které se začíná učit číst, na určité rozumové úrovni? „Dítě, které není dostatečně kognitivně vyspělé, můžeme sice také učit čtení, ale ono to pro ně zatím nemá vůbec žádný osobní význam, takže se učí mechanicky, třeba proto, aby nám udělalo radost. Je to podobné, jako když se v určitém věku má dítě učit hodiny. K ničemu tuto znalost nepotřebuje, takže to jde velmi ztuha.
Někdy vede motivace přes to, že dítě se chce předvést, chce si samo něco přečíst, protože ví, jak je čtení příběhů, informací důležité. Naučit se číst je významný krok k osamostatnění. Samozřejmě doporučuji rodičům, aby kousek času věnovali ‚výuce čtení‘. Např. při předčítání lze prstem jezdit po řádku, opakovaně upozorňovat na velká písmena. Vůbec není marné začít čtení od křestního jména dítěte, značek aut, obchodů,“ radí psycholog Mertin.
Celý článek naleznete