ZAMYŠLENÍ O INKLUZI DĚTÍ - H.Vrbková

ZAMYŠLENÍ O INKLUZI DĚTÍ - H.Vrbková

Řadu let bojuji za to, aby pedagogové ve školách věnovali svůj čas třídě. Tedy skupině dětí, která je v procesu školy bez systémové péče (třídnických hodin). Skupině, která ovlivňuje vývoj projevů dětí ve společnosti. Neboť třída je často první "společností", kde se dítě ocitne. Propaguji pravidelné každotýdenní třídnické hodiny, kdy by třídní učitelka měla čas na děti. Pravidelně s nimi sdílela jejich starosti a radosti, a tudíž jednoduše a rychle věděla, co se s nimi děje, dříve než se stane z ředy věcí problém. Zároveň se v posledních letech nestačím divit, kolik energie a peněz věnujeme myšlence inkluze. Bezesporu altruistická, na první pohled úctyhodná myšlenka. Ale v realitě si myslím, že integrace dítěte může třídu poškodit. Začlenění konkrétních dětí často bere kázeň, čas pedagoga a prostor pro kvalitu výuky. Ve své praxi se setkávám se třídami, které začlenění neunesly. Začleňované děti zhorší kázeň. Většinové děti pak této okolnosti využívají a přestávají v hodinách poslouchat a není na ně tolik vidět. Učitelka se věnuje těm, které její pozornost vyžadují. Kázeň ve třídě se horší a pedagogové, každý individuálně, přitlačí ve vyžadování kázně. Nenápadně vzrůstá v klimatu školy napětí a agrese. Ano, od nás dospělých. Vedlejší produkt inkluze, který nikdo zatím neřeší, a systém se domíná, že za pár hodin se pedagog naučí třídu připravit, opravit, ukáznit. Zodpovědně říkám, že za pár desítek hodin rozhhodně ne. Inkluze dítěte pro mě přestává být nostná, pokud začne dítě brát čas, který by měl pedagog věnovat dětem zdravým. Myslím, si, že inkluze by měla končit tam, kde i po určité době začleňované dítě poškozuje klima a kázeň skupiny.

Mám ráda řád a logickou strukturu a zatím mi nikdo nevysvětlil, když se tak inkluze snaží začlenit do středu běžných dětí ty handicapované, proč systém na druhé straně umožňuje odchod dětí intelektově nadaných na gymnázia? Všechny ty psudolidumilné řeči o tom, jak děti obohatí přítomnost handicapovaných a "jiných" dětí, mi nějak pokulhávají. Proč třídy ochuzujeme o vzory chytrých dětí a umožníme jim odchod na gymnázia? Proč pracně začleňujeme děti handicapované? Nepřispívá inkluze k patologizaci třídy jako skupiny?

Ve školství pamatuji vlnu péče o Romy, důraz na prevenci drog, šetření šikany, práci s etnicky odlišnými dětmi, s dětmi handicapovanými, s dětmi nadanými. Nemohu se zbavit pocitu, že stále řešíme jen ty problematické skupiny a zdravý střed, který by měl většinu problémových dětí unést, necháváme ve třídě ladem. A tak se ptám, kdy se konečně zaměříme na ty zdravé, ničím se neodlišující děti. To jsou ti lidé, kteří budou za pár desítek let v této společnosti vytvářet hodnoty. Dáváme jim prostor, péči a to nejlepší ze sebe? Nikoliv.

Stále mi zní věta jedné paní učiterlky, že jí pět dětí bere osmdesát procent času a energie v hodině. Neděláme v rámci oné inkluze něco, co je naprosto proti přírodě? A jak se nám to vrátí. Někdy se ptám, co přinese postoj, kdy umožníme odejít chytrým. Na zdravé nemáme v hodinách čas a věnujeme velký prostor těm, kteří jsou slabí nebo problematičtí. Proč to děláme?

Helena Vrbková 

Uveřejněno v časopise Prevence 2/2016